(Zpráva cestovního zpravodaje, září 2009)
Jedné staré uštěpačné vdově Bruyerové ukradli studenti „Ďáblův prd“ (památný patník u jejího domu). S biřici se pak o něj přetahovali, až z toho vznikla rvačka a biřici poprvé krvavě udeřili. Studenti na to odpověděli vyrabováním strážnice.
Tolik čtenářský deník na téma F.Villon v Paříži.
Odborná veřejnost neví, kde přesně se Ďáblův prd v Paříži nacházel, ale myslím že účastníci zájezdu a náš travel agent to zjistili. Ano jak zasvěcení tuší je to na adrese 23, Rue Muller , 75018 Paris.
Neodpustím si, abych neprovedl krátkou rekapitulaci zájezdu na WhiskyLive Paris :
Plán: Romantický víkend s partnerkami v Paříži, korunovaný návštěvou pařížského WHISKYLIVE - geniální
Prezidentský salonek Ruzyně – paráda
Let – hladký, na čas
Počasí – lepší jsme si nemohli přát
Mikrobusy z letiště - ideální
Hotel – řekl bych v pořádku i když by se výhrada našla, dle mého názoru však nepodstatná.
A pak se to zvrtlo :
Večeře – nejvíc mě mrzí že jsem neviděl jak se asi ten někdo tvářil, když náš travel agent dělal rezervaci dva měsíce dopředu…
Restaurace to byla jakých je po Paříži stovky , ale kápnout na tuhle musel být docela problém. Není divu, že jsme tam byli sami.Na lístku nic co by vypadalo lákavě. Lenost a hlad nakonec udělali své a tak jsme zůstali .Divoká směs pastisu, bílého, růžového a červeného vína mi pomohla se s tímto zklamáním vyrovnat. To jsem ovšem netušil, že odchodem z restaurace večeře nekončí a že mně bude provázet po zbytek pobytu v Paříži . Ani následný přesun do okolí Bastily a konzumace bílého rum s lístky máty v množství větším než velkém, nedokázala zastavit procesy které v mém žaludku pokrm z ulice Rue Muller nastartoval.
Snídani v hotelu jsem z důvodu návratu v 5.00 vynechal a tak nezbylo než se těšit na plavbu lodí spojenou s obědem a la carte. Nápad jistě dobrý jen škoda, že nikdo neprověřil předem. Dvouhodinový výhled na stěny nábřeží Seiny ( lod byla jednopatrová a neměla průhledný strop , takže zatímco nás míjeli lodi plné turistů nadšeně fotografujících krásy Paříže z otevřené paluby , my jsme se občas zašli podívat k prosklené stěně poklopu lodi čistě z informativních důvodů kde tak asi jsme ) a velice diskutabilní kvalita jídla, dávala prostor diskusi co asi kuchař smažil dříve – jestli lososa nebo kuře protože obojí chutnalo stejně. Vzhledem k tomu, že Ondřej se plavby neúčastnil, nelze ale lodního kuchaře obvinit z podílu na atentátu, který čekal naše žaludky. Ten jasně padá na restauraci u Ďáblova prdu z předešlého večera.
V 17.00 byl sraz u hotelu za účelem návštěvy pařížského Whiskylive. Ondřej smskuje, že blije někde u Notre Dame a taky vyrážíme ve čtyřech. Návštěvě se nedá vyknout vůbec nic snad jen to že i dva dny by bylo co dělat. Jirka mistrně ošéfovává pana Ramsayho, hlavní celebritu golfového turnaje Men of Tyn(e) příští měsíc. Ochutnávám HP, macalánek, glenfarklas, glenmorangie, atd celkem asi 30 vzorečků. Za některé by nás předseda nepochválil…
20.00 návrat do hotelu, já s cílem udělat si jasno co se to proboha děje v mých útrobách a to i přesto, že jsem zkonzumoval poměrně slušnou dávku siglmaltu. Ondřeje nacházím v křečích pod přikrývkou s horečnou, svoji družku na toaletě.Ve 20.30 činím zoufalý pokus vydat se ,za ještě žijícím zbytkem, na večeři k opeře ( celkem logicky jsme se rozhodli zdaleka se vyhnout další doporučené restauraci ) . Po pár metrech zjišťuji, že riziko je neúměrné faktu, že mám sebou jen jedny kalhoty a proto zůstávám spolu s družkou pouze v okolí hotelu, což i tak komplikuje pozdější návrat.
Noc – peklo.
Snídaně – čaj.
Nepodařilo se odložit nástup do mikrobusů a taky vyrážíme směr letiště už ve 12.15. a tak slunnou neděli v Paříží trávíme v odbavovací hale.
Tímto děkuji všem účastníkům za společnost, která byla jako vždy příjemná a travel agentům vzkazuji at příště organizují zájezdy pouze do míst, kde to zná.
Vladimír, člen MoT, účastník zájezdu, 30.9.2009
